úterý 2. června 2015

Náhradní mateřství


...aneb má seminární práce na Interpretaci lidských práv :-) Je to ale každopádně hodně v kostce a určitě by se to dalo rozvinout do větších podrobností, především co se týče různých problemtických situací, které při celém procesu mohou vzniknout.


Náhradní neboli surogační mateřství je jednou z metod takzvané asistované reprodukce a pro mnoho párů také jediný způsob jak vůbec někdy mít (vlastní biologické) dítě. Jedná se především o páry, kde žena není schopna dítě donosit z různých zdravotních důvodů, například kvůli odstranění dělohy po kryptomenoree či pro ženy s aplázií nebo agenezí dělohy.1 V České republice se tímto způsobem ročně narodí desítky dětí, nejstaršímu je nyní již 21 let. 2
Rozlišujeme různé druhy surogačního mateřství – jedno z hlavních rozdělení je na surogačního mateřství úplné a částečné. V případě úplného náhradního mateřství je žena zcela neplodná a náhradní matka poskytuje i svá vajíčka. V případě částečného poskytnou genetický materiál oba z páru, poté dojde k oplodnění „ve zkumavce“
a vzniklé embryo se vloží do dělohy náhradní matky (pokud se jedná o vdanou ženu, musí s tím souhlasit i její manžel). Biologický otec dítěte poté uzná otcovství se souhlasem této těhotné ženy/náhradní matky. Po porodu se žena dítěte vzdá a tím ho uvolní k osvojení; následně ho adoptuje jeho původní biologická matka a dítě je svěřeno do péče svým biologickým rodičům.3
Při náhledu na celou tuto situaci a proces s ní spojený se nám najednou starý známý latinský výrok „Mater semper certa est“ („Matka je vždy jistá“) nejeví vůbec tak samozřejmým. Věda a technika jdou kupředu neuvěřitelným tempem a ve starověkém Římě by samozřejmě nikoho ani nenapadlo, že by kdy mohlo dojít k situaci, kdy by matka díky pro ně naprosto nepředstavitelným lékařským zákrokům jistá být nemusela.
Co už ale asi překvapí více je fakt, že s touto možností jaksi nepočítal ani nový občanský zákoník. Ten vyjma jednoho jediného paragrafu (v souvislosti s osvojením mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci) o této problematice sveřepě mlčí; a naše ostatní právní předpisy nejsou na toto téma o mnoho „výřečnější“. Připadá mi naprosto nepochopitelné, že „čerstvý“ zákoník před touto otázkou jaksi zbaběle strčil hlavu do písku, přestože se při jeho rekodifikaci naskytla možnost (či spíš téměř nutnost) tuto situaci řešit.
Tato „legislativní díra“ zející uprostřed našeho právního systému vede v praxi k mnoha nepříjemným a složitým situacím. Největším rizikem z pohledu páru poskytující svůj genetický materiál k náhradnímu mateřství je fakt, že pokud se náhradní matka po porodu rozhodne dítě si ponechat a nepředat ho, pak s tím po právní stránce biologičtí rodiče nic nezmůžou. Jak totiž praví náš občanský zákoník v § 775: „Matkou dítěte je žena, která je porodila.“ Navíc bylo-li již mezitím uznáno otcovství, bude pak biologický otec povinen platit na dítě alimenty. Mnoho párů sice před uskutečněním náhradního mateřství sepíše s náhradní matkou jakousi dohodu (tzv. surogační smlouvu), ta nicméně slouží spíše jen jim samým například pro vyjasnění všech podmínek a dalších záležitostí; právně u nás nemá taková smlouva žádnou váhu, je nevymahatelná a u soudu by s ní tudíž tento pár nepochodil.4 Už jen proto, že celý tento postup s dohodou a vzájemnou domluvou náhradní matky a biologických rodičů by se dal považovat za rozporný se zákonem, nahlédneme-li do zákona č. 373/2011 Sb. o zdravotních službách. Zde je totiž uvedeno, že při asistované reprodukci musí být zachována anonymita mezi dárcem a neplodným párem. V praxi ale v České republice k náhradnímu mateřství dochází a za nezákonné se nepovažuje – na rozdíl kupříkladu od Rakouska, Francie, Švédska, Dánska a Německa, kde je náhradní mateřství zakázáno a jeho účastníci se dopouštějí trestného činu. V rámci Spojených států se pak právní úprava liší stát od státu. Mezi americké země, které náhradní mateřství výslovně povolují, patří například Kalifornie, Florida či Texas. Zakázané je pak třeba ve státě Michigan, Indiana a New York. V některých (především amerických) státech využívají náhradní mateřství také homosexuální páry.5



 
Jedno z dalších dělení náhradního mateřství je na takzvané altruistické a komerční.6 Jak už samy výrazy napovídají, rozdíl mezi těmito druhy je v motivaci náhradní matky, v důvodech z nichž k roli „hostitelky“ přistoupí. U komerčního typu je motivací především výdělek, kdežto u toho altruistického jde budoucí náhradní matce hlavně o nezištnou pomoc zoufalému neplodnému páru.
První – komerční - typ je ve většině států zakázaný jakožto silně neetický (výjimkou je Rusko, Ukrajina a některé státy USA). Stejně tak se zákaz finančního odměňování za náhradní mateřství dá snadno dovodit i u nás; ač žádný konkrétní paragraf nedohledáme, jak už jsme zmínila výše. Samozřejmě to ale vyplývá z našich základních hodnot a principu mravnosti, a pak nejspíš i z faktu, že s lidským tělem jako takovým se nesmí obchodovat (je zřejmě logické, že když se například lidské orgány nesmí prodávat, pak se nebudou moci ani „pronajímat“). Praxe je ale jiná a nemálo českých žen si za tuto „službu“ skutečně peníze žádá a také je obdrží. Obvykle se to odůvodní jakožto příspěvek otce na výdaje spojené s těhotenstvím. Ne tedy právě skromný příspěvek; průměrná částka údajně činí až půl milionu korun.7 Aby se pár i náhradní matka vyhnuli zbytečným nepříjemnostem, často se celá situace před úřady zaonačí tak, že dítě pochází z nevěry této náhradní matky s biologickým otcem a že se poté domluvili, že rodička předá dítě do péče „nevěrníkovi“ a jeho partnerce. Celý tento podivný a dle většiny ne právě etický byznys je snazší i díky existenci internetových serverů, které obsahují databáze náhradních matek – například server SurrogateFinder, kde má údajně profil 138 českých žen.8
Druhý – altruistický - typ je nejčastější u osob vzájemně příbuzných, v praxi pak jde obvykle o matku, jež dítě odnosí za svou dceru; neméně časté je náhradní mateřství i mezi sestrami. Právě s touto situací počítá nový občanský zákoník v § 804 – jediném paragrafu zmiňujícím náhradní mateřství. Doslovně tento paragraf zní: „Osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství.“ Právě z tohoto paragrafu lze dovodit i fakt, že náhradní mateřství není v České republice nic zakázaného, jelikož s ním náš občanský zákoník počítá. Nebýt tohoto paragrafu, nebylo by náhradní mateřství typu „matka-dcera“ či „sestra-sestra“ dost dobře proveditelné, neboť by biologická matka toto dítě po porodu nemohla adoptovat (z toho důvodu, že za normálních okolností adopce není možná mezi osobami příbuznými v přímé linii). Přitom právě tento typ náhradního mateřství je nejen hojně využíván, ale také nejsnáze přijímán i těmi, kteří jsou jinak proti institutu náhradního mateřství. Většina lidí spíše pochopí situaci, kdy matka udělá něco takového pro svou dceru, ke které má samozřejmě silné citové vazby, než když jde o úplně cizí ženu, nemluvě o již zmíněných finančně ohodnocených případech.
Tím se dostáváme k nejčastějším argumentům jež zaznívají proti surogačnímu mateřství. Je mnoho těch, kteří jej vnímají jako obchodování s tělem (především
v případě kdy by šlo o komerční typ tohoto institutu), či jako „pronájem dělohy“, což považují za nemorální a vůči náhradní matce dehonestující. S tímto postojem samozřejmě nelze než souhlasit v případech, kdy žena náhradního mateřství využije, ač sama je plodná a mohla by dítě donosit, a činí tak z takových důvodů jako je kariéra či dokonce postava, či z pohledu druhé strany když se náhradní matka rozhodne být náhradní matkou pro peníze.
Často se také poukazuje na fakt, že mateřství je pro ženu něco, co na ni velice zapůsobí, co má veliký vliv na její hormony a její tělo celkově a že potom není ani divu pokud se stane, že se náhradní matka dítěte nechce vzdát.
Naproti tomu protiargumentem zastávajícím náhradní mateřství by mohlo být kupříkladu to, že každý má právo brát se za své štěstí, že je zcela na vůli „hostitelské matky“ jak bude nakládat se svým vlastním tělem a tím spíše, pokud tím může a chce pomoci někomu dalšímu.  
Poté co jsem se ve své práci věnovala teorii a faktům i vyjmenovala obecně nejčastěji zaznívající argumenty pro a proti, bych nyní ráda uvedla svůj postoj k institutu náhradního mateřství.
V prvé řadě asi není pochyb o tom, že právní regulace tohoto institutu je u nás nezbytná. Jak by ovšem taková právní úprava měla konkrétně vypadat, to už je vcelku oříšek. Celá tato záležitost je velice citlivá a z etického hlediska často rozporuplná. Rozhodně nemám nic proti tomu, aby u nás náhradní mateřství bylo legální. Pokud lékařská věda pokročila natolik, že dokáže pomoci zoufalým párům toužícím po dítěti, pak by byla velká škoda jim tuto možnost odepřít. Oproti tomu využívat tohoto institutu kvůli obavám o kariéru či dokonce z tak povrchního důvodu jako je zachování štíhlé postavy se mi jeví jako naprosto neetické a právě v tomto případě bych mluvila o jakémsi „obchodování s tělem“, „pronájmu dělohy“ či „dehonestaci ženy jakožto stroje na děti“. Proto bych povolila náhradní mateřství pouze ze zdravotních důvodů. Mimo to bych určitě také upřednostnila náhradní mateřství v rámci pokrevních příbuzných – je to podle mě nejlepší řešení jak se vyhnout případné újmě ze strany náhradní matky, která by vlivem prožitku z těhotenství a hormonů měla poté potíže se dítěte vzdát (zůstalo by i nadále v rodině) a zdá se to být také jako řešení nejetičtější. Navíc asi také nehrozí, že by se v rámci rodiny z tohoto institutu dělal obcházením zákona výdělečný byznys.
Určitě pak bude nutná i existence nějaké vymahatelné surogační smlouvy. V té by se mělo ujednat například to, na kterou z žen se bude hledět jako na matku, kdo tím pádem získá dítě po porodu do své péče, ale i takové věci jako třeba jak by se řešily případné zdravotní komplikace.
Co se týče finanční odměny, ponechala bych to tak jak je to nyní, totiž že náhradní mateřství za úplatu by bylo zakázáno (ženě by byly poskytovány jen příspěvky na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím). Náhradní mateřství by mělo být altruistickým činem, nikoliv obchodem.


1Náhradní mateřství. [online]. 1.3.2005 [cit. 2015-06-01]. Dostupné z: http://nahradni-materstvi.webnode.cz/
2Náhradní matka – mašina na kyslík, nebo pomoc zoufalým rodičům?. ceskatelevize.cz. [online]. 5. 8. 2014 [cit. 2015-06-01]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/282189-nahradni-matka-masina-na-kyslik-nebo-pomoc-zoufalym-rodicum/
3Šínová R., Šmíd O., Juráš M. a kolektiv. Aktuální problémy rodinněprávní regulace: rodičovství, výchova a výživa nezletilého. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-74-8.
4Novotný P., Ivičičová J., Syrůčková I., Vondráčková P. a kolektiv. Nový občanský zákoník: rodinné právo. Praha: GRADA Publishing, 2014. ISBN 978-80-247-5167-2.
5Náhradní matka – mašina na kyslík, nebo pomoc zoufalým rodičům?. ceskatelevize.cz. [online]. 5.8.2014 [cit. 2015-06-02]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/282189-nahradni-matka-masina-na-kyslik-nebo-pomoc-zoufalym-rodicum/
6Bc. Jana Frydrychová. Etické aspekty náhradního mateřství z pohledu odborníků . Zlín: , 2012. Diplomová práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií.
7Náhradní matka – mašina na kyslík, nebo pomoc zoufalým rodičům?. ceskatelevize.cz. [online]. 5.8.2014 [cit. 2015-06-02]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/282189-nahradni-matka-masina-na-kyslik-nebo-pomoc-zoufalym-rodicum/
8Tamtéž.

1 komentář:

  1. Je to je fajn, že jsi zpět! Tohle je perfektní počin, tak srozumitelně jsem ještě nic co se týče práva nečetla. Peťo mohla bych mít otázku? Neuměla bys lidskými slovy popsat, co v praxi z právního hlediska znamená, podpis manžela na úvěrové smlouvě druhého z manželů, který si ji vzal na své jméno bez ručení? Dělá tento popis obecně z manželů spoludlužníka nebo to pouze znamená, že vzniklý dluh je součástí sjm?

    OdpovědětVymazat