neděle 8. června 2014

LARP v psychiatrické léčebně

Zdravím!
Konečně jsem se tedy dostala k sepsání (několika lidmi vyžadovaného) článku o larpu, kterého jsem se zúčastnila minulý víkend (31.5. - 1.6.)

Nejdřív asi co je to ten larp obecně. S tím se tu nebudu psát, takže Vás laskavě odkážu na Wiki :D

Jak se můžete ve wiki-článku dočíst, slouží larp především k zážitku a zábavě "herců"; ten náš byl ovšem z velké části i vzdělávací a poučný. Asi i z toho důvodu na něj pořadatelé získali grant od Evropské unie :-)
Pořadatelem byla Liga lidských práv a cílem larpu bylo zažít jaké to je být v kůži pacienta psychiatrické léčebny a jaké jsou v dnešních léčebnách podmínky a sitauce celkově. Na akci se přihlašovalo formou dotazníku s tím, že se Vám ozvou, pokud Vás vyberou. Přednostně vybírali studenty medicíny, práv či žurnalistiky - právě ty, u kterých je vysoká šance, že s lidmi v psychiatrické léčebně budou jednou pracovat.
Po cca dvou týdnech od odeslání dotazníku mi přišel email, že mě do larpu vybrali + nějaké základní info. Mimo jiné třeba to, že si na larp nemáme nosit telefon a pokud tak učiníme, bude nám zabaven a vrácen až po ukončení hry. Jídlo že je zajištěno (EU:-)), ale s sebou si máme brát svačinky a případně cigarety. Alkohol že je zakázán. A že nám zanedlouho ještě dodají popis naší postavy.
Popis postavy dorazil asi 4 dny před larpem - já vyfasovala roli zdravotní sestřičky :-)


(Pokračování článku včetně fotek v Celém článku)






V pátek 30.5. - den před larpem samotným - jsme měli informační schůzku na naší fakultě (nejdřív personál a po nich pacienti). Tam jsme řešili hlavně organizační a bezpečnostní záležitosti. Liga lidských práv takto dlouhý larp (24 hodin v kuse) pořádala poprvé a jak nám říkal Jirka (jeden ze tří organizátorů) - takhle dlouhý larp je fyzicky i psychicky náročný i pro zkušené larpisty...
Měli jsme tedy několik opatření - pokud by se někdo v nějaké situaci cítil hodně nepříjemně a měl pocit, že ji nezvládne, udělá si nad hlavou z rukou stříšku a tím pro sebe hru na nějaký čas přeruší. Dalším opatřením je dohlížení organizátorů, kteří ve hře budou jakožto "stíny" - hru budou sledovat jen zpovzdálí, nezapojovat se a nerušit; my je jakoby vůbec nevidíme :-) Pokud by viděli, že se hra ubírá nějakým nebezpečným směrem či vznikla nějaká extrémní situace, zakřičí "červená stop" a hra končí.

V sobotu 31.5. jsme se sešli v 8.30 v malém domku v bloku mezi domy na rohu Veveří a Pekárenské - obyčejně ten domek v zahradě slouží jako skautská klubovna :-) Podle mě ale nebylo nijak těžký si představit, že by to mohl opravdu být i nějaký malý ústav. My z personálu jsme vyfasovali doktorské pláště a visačky se jmény - bylo nás celkem 5: doktorka, vrchní sestra, zdravotní sestra, zdravotní "bratr" a terapeut. Pacientům byly odebrány osobní věci, na svačiny nalepeny lístečky s jejich jmény (to samé s cigaretami) a uloženy na sesterně, poté byly prošacováni a měli nařízeno převléknout se do erárního nemocničního oblečení. Personál dostal rozpis léků (podávali se ráno, v poledne a večer) a karty pacientů. Ty byly ovšem krom jména a rodinného stavu prázdné; co se pacientům přihodilo jsme měli zjistit sami například během terapií. Krom léků (kapsle naplněné moukou a vitaminy:-)) jsme měli k dispozici uklidňující medikaci ve formě injekcí (samozřejmě falešných:-)).
Pacientů bylo celkem deset a personálu - jak už jsem zmínila - celkem pět kousků, což je vysoký nadstandard oproti sḱutečnému stavu v léčebnách (2 sestry na celé velké oddělení). Přesto jsme je často nezvládali :D Ale o tom až dál...
Abychom měli plynulejší přechod z "nehry" do hry, zahájila se hra společnou meditací (kolem 10.00). No a pak už začal celý ten blázinec :-))
Nejprve jsme podávali pacientům léky - museli jsme kontrolovat jazyk, poněvadž jsme tam měli pacienty, kteří léky odmítali a dalo se taky celkem čekat, že budou dělat psí kusy jen aby se jich zbavili - a taky že jo, kolikrát jsme museli přemlouvat, vyjednávat, vyhrožovat.... :-)
Trochu teď tedy nevím jak vám co nejlépe přiblížit průběh těch 24 hodin, protože se dělo kolikrát víc věcí najednou a asi to vyprávění bude trochu "od devíti k pěti" :-)
Naším hlavním úkolem jakožto zdravotních sester bylo dohlížet na dodržení harmonogramu, podávání léků, udržování pořádku a řádu a dohlížení na pacienty - což v praxi znamenalo, že nikdo nesměl být bez dozoru, doprovázeni museli být i na toaletu a člověk byl neustále ve střehu. V kombinaci s tím, že se 24 hodin soustředíte na svou roli (představte si, že hrajete divadlo den v kuse..) a taky v kombinaci s fyzickou únavou (pořád na nohou, noční směny..) to bylo teda vcelku náročný a opravdu respekt těm, co tuhle práci dělají...
Harmonogram vypadal tedy cca takto: (budíček v 6.00) - léky - snídaně - vycházky/terapie/promítání - léky - oběd - vycházky - svačina - terapie/promítání - léky - večeře - hygiena - večerka (20.00)
Během vycházek dostali pacienti k dispozici své cigarety, které měli uložené na sesterně a my sestry ještě uvařili čaj a kávičky :-)
Terapii vedl náš umělecky nadaný terapeut Dan :-) Ta občas vážně stála za to - třeba pokyn "Nakreslete sebe a svou nemoc" na což většina reagovala popudlivým "Ale já nemam nemoc!" :D či kreslení svých pocitů rukama ve vzduchu, a taky se skládali origami... Já když měla čas tak jsem si s pacienty občas zahrála domino nebo skládala origami, ale ten čas jsem většinou moc neměla.. Tak nějak během hry samo vyplynulo že já převzala funkci tý hodný sestry (však já ani neumim být zlá:D), vrchní sestra byla kapku pedant :D a zdravotní bratr to měl obecně vcelku na háku... :D
Z promítání se stala nakonec doslova legenda a "inside joke" celý akce - promítali jsme jim totiž My Little Ponny (podle mě by se z toho musel zbláznit i ten co byl do té doby normální:D) a naši pacienti to tak nesnášeli, že slovo "poník" začalo mít v naší léčebně doslova magicky děsivý význam a taky nám jeden pacient během promítání utekl oknem :D (my sestry ho pak hledali pro jistotu i mimo náš dvorek a v těch pláštích jsme obíhali celej blok na Veveří, haha..)
Pokud vás teda zajímá spektrum různých poruch, nemocí a neuróz co se u nás vyskytoval tak namátkově to byla třeba arachnofobie, bulimie, dál jsme tam měli pacientku, která tvrdila, že jí nic není a že ji tam matka zavřela aby se jí zbavila, dál slečna, kterou v minulosti znásilnili a od té doby má panickou hrůzu z mužů, další pacientka byla zase posedlá čakrami a aurou a karmou a nemluvila o ničem jiném...atakdále..
No, vzhledem k tomu, že většina z nás "larpovala" poprvé, tak jsme - zvlášť zezačátku - neměli improvizaci uplně v malíku, takže baychom tam na sebe jen nekoukali a aby opravdu vznikali nějaké konfliktní situace, řešil to jeden z organizátorů tím, že psal malé lístečky, na kterých stálo co má ta osoba udělat a nenápadně je takhle celý den předával.. bylo to tak nenápadný že já si toho všimla fakt až někdy v sobotu večer a to ještě dost náhodou :-) Hodně lidí ale hrálo fakt skvěle a spousta situací a konfliktů nastala i z jejich iniciativy...
No a co jsme tam měli kupříkladu za krizovky... takže to utíkání oknem, dál různé panické záchvaty, epileptický záchvat, našim pacientům se také podařilo nějakým záhadným způsobem nám ze sesterny ukrást jednu krabičku léků no a v neděli ráno jsme si taky "užili" vzpouru, kdy nám pacienti zablokovali vlastním tělem dveře od izolační místnosti, kde zrovna byla většina personálu. Venku - tedy z druhý strany dveří, tam kde se do nich opírali ti rebelující pacienti - jsme zůstali jen my dvě sestry..:D
Hodně zajímavá byla taky noc... začalo to poklidně, když paní doktorka předčítala před spaním pacientům Farmu zvířat :-)) pak jsme si střídali směny (ale beztak jsem naspala maximálně 3 hodiny) a kolem třetí ráno, když jsem zrovna měla směnu já a zdravotní bratr (plus tam s námi byl přítomen Jirka-organizátor) se z pokoje, kde spali pacienti, spustil šílenej řev. Tak to jsem měla pomalu infarkt i já, natož ti chudáci pacienti kolem něj v tý jedný místnosti :-)) Zdravotní bratr běžel k němu, já běžela pro zklidňující medikaci, paní doktorka která jinak zrovna spala vyběhla z postele a běžela nám pomoct. Ještě jsem asi nezmínila, že většině z nás bylo asi mezi 20-25 let, akorát paní doktorka měla kolem padesáti (překvapilo mě, že taková akce zaujala i někoho staršího, ale bylo to rozhodně dobře a na roli se skvěle hodila:-)) ...No, ale pak skončila legrace ve chvíli, kdy jsem se vracela s injekční stříkačkou, že ji pujdu dát pacientovi se záchvatem, a vidím na zemi třesoucí se paní doktorku a u ní Jirku-organizátora...nevěděla jsem co se děje, myslela jsem, že je to pořád hra, ale Jirka na mě křiknul "tohle není hra, voláme rychlou" předal mi ji tam abych ji hlídala a běžel volat záchranku.... naše "paní doktorka" byla zřejmě už dost vyčerpaná a k tomu hodně rychle vylítla z postele, udělalo se jí tudíž zle, omdlela nám tam a při pádu si rozsekla nos... v první chvíli když jsme tam u ní klečela tak to vypadalo docela strašidelně, vůbec mě nevnímala, oči vsloup, po obličeji krev... za chvíli teda přišla k sobě a během chvilky tam byli i záchranáři... odvezli si ji raději s sebou do nemocnice (nakonec to byl lehký otřes mozku) ... V tu chvíli nám samozřejmě do smíchu nebylo, ale zpětně jsme se pak museli smát tomu, co si museli ti záchranáři myslet, když nás tam viděli v těch doktorských pláštích, a poté co se nás zeptali "Vy jste rodina?" jsme odpověděli "Ne, my se známe jeden den, my tu hrajem takovou hru"...se divím, že nás rovnou vážně někam neodvezli, a to ještě netušili, že ve vedlejší místnosti máme zavřených 10 "bláznů" :-)
No jinak hru jsme (v neděli v 10.00) opět zakončili meditací - tedy, měli jsme, ale z té únavy jsme měli všichni tak nervy na pochodu, že jakmile Jirka začal s tím že "cítíte své prsty na nohou.." anebo "padá déšť.." tak jsme vždycky vybuchli smíchy, a smáli jsme se i při každym dalším jeho pokusu započít meditaci, až to nakonec vzdal :D
Potom jsme měli asi 3 hodinovou diskuzi o našem larpu a ze strany organizátorů z Ligy lidských práv taky o tom, jak to je tedy se skutečnými léčebnami a co třeba mají ještě trochu jinak než jsme měli my...
No a uplně nakonec jsme měli velký raut :-)
Těch situací a konfliktů bylo určitě víc, ale už tak je ten článek hrozně dlouhý... Prostě Vám to řeknu takhle - jděte si to prožít sami, stojí to za to :-) Je to rozhodně zážitek, i když vcelku dost náročný...

No a nějaké fotky, které potají (aby nerušili) sem tam fotili organizátoři na telefon :-)



vyjednávání s uprchlým pacientem :)






1 komentář:

  1. No skvělej článek, úplně jsem to zhltla a hrozně to bylo zajímavý, jelikož se v týhle(pdobný) oblasti pohybuji, tak by mě to hrozně zajímalo zkusit:)))

    OdpovědětVymazat